O Bujinkanu


Bujinkan Dójó je mezinárodní škola japonského bojového
umění založená a vedená senseiem Dr. Masaakim Hatsumim.
Ten od svého učitele převzal a v rámci Bujinkanu vyučuje devět
tradičních bojových škol, z nichž tři jsou školy ninjutsu. Nejstarší
je Togakure ryú ninjutsu, ve které je Dr. Hatsumi již 34. generací
sóke (hlava školy).

V sedmdesátých letech minulého století se Bujinkan poprvé
prezentoval světu díky technikám Ninjutsu. Souviselo to
především s ohromným nárůstem publicity všeho, co mělo
nějakou souvislost s pojmem Ninja. Bohužel z této doby také
pramení mylné představy, které v lidech vyvolal tisk a filmový
průmysl. Pochopení těchto bojových umění totiž nespočívá
v krkolomných kouscích předváděných na obrazovkách.
Dr. Hatsumiho stálo velké úsilí udržet těmto školám s tisíciletou
tradicí status, který si zasluhovaly. Musel jít proti zkresleným
představám filmových tvůrců, kteří většinou Ninji představovali
pouze jako číhající zabijáky a ne jako lidi, jež uměli žít v míru
a byli vážení a respektovaní.

Postupně se Bujinkan především díky svobodnému rozvoji, který
sóke Hatsumi umožnil, dostal do celého světa. Sóke Hatsumi již
dávno přestal jezdit po světě, aby seznamoval zájemce se svým
uměním. Svět začal jezdit za ním, a tak vloni bylo na každoročním
semináři v Tokiu kolem 500 lidí ze všech koutů zeměkoule
a další tisíce ho navštívily v průběhu roku. Nechyběli ani
studenti z České republiky.

 
Co je Bujinkan Budó Taijutsu

Dnešní doba je podle slov Dr. Hatsumiho nejlepší dobou ninjů,
neboť umožňuje rozvíjet a zdokonalovat bojové umění do
měřítek, jaká dříve nebylo možné studovat. Dnes se již termín
Ninjutsu příliš nepoužívá, protože pochopení všech 9 škol
Bujinkanu spočívá v pochopení budó. Proto se dnes používá
souhrnné a výstižnější označení Bujinkan Budó Taijutsu. Slovo
Budó v sobě obsahuje dva znaky: BU  válečník, válka; DÓ
cesta. Dohromady tedy válečné umění, cesta války nebo cesta
válečníka. Budó je válečné umění, v němž svobodně rozvíjíte své
schopnosti, nejde tedy přímo o sportovní bojové umění, jak bývá
poněkud zjednodušeně interpretováno.

Hlavní aktivitou je studium starobylých škol bojových umění
Kobudó Ryúha. Takto se obecně označují japonské budó
školy založené v době před reformami Meiji (1868). Jednou
z hlavních charakteristik je přímé předávání zkušeností mistrem
označovaným jako Sóke (původní význam slova sóke = patriarcha,
hlava rodiny; Bujinkan je dnes chápán jako velká rodina).

Název Budó Taijutsu poukazuje na fyzické a duševní techniky
nezbytné ke studiu těchto bojových umění. Student se skrze
trénink zdokonaluje i po lidské stránce, a naopak svůj charakter
projevuje v praktikování bojového umění. Důležitou součástí je
filozofie, umění a historie. Tím dochází k rozvoji člověka v celé
jeho šíři.
 

Bujinkan v Čechách a na Slovensku

Do tehdejšího Československa přivezl bojové umění Bujinkan
Luboš Pokorný v  roce 1991. Někteří jeho studenti z té doby
trénují dodnes. V  současné době je již Bujinkan Czech Dojo
silnou organizací s pobočkami (dójó) po celé republice. Studenti
od roku 1993 pravidelně navštěvují sóke Hatsumiho nejprve na
evropských seminářích a od roku 1998 létají za ním přímo do
Japonska. Luboš Pokorný dosáhl nejvyššího stupně 15. dan
Shihan Bujinkan Budó, mnoho dalších studentů má 10. nebo
vyšší dan. Celkem v České republice působí kolem 30 učitelů,
na Slovensku jsou tři učitelé a také již zde mají samostatné Dojo.

Nejenom, že naši studenti cestují za studiem do Japonska nebo
po Evropě, ale také čím dál více zahraničních studentů jezdí do
České republiky, aby trénovali pod vedením Luboše Pokorného.
Také pravidelně pořádáme semináře se zahraničními učiteli.
V roce 2010 se semináře na Moravě pod vedením L. Pokorného
(ČR), R. Rennera a P. Reynoldse (oba USA/Japonsko) zúčastnilo
přes 80 lidí z 12 různých zemí světa.

Nejsme ale pouze studenti boje, snažíme se také o osvětu
a propagaci původních myšlenek bojových umění. Máme dětské
oddíly, tréninky pro sluchově či zrakově postižené, zúčastňujeme
se budóshow. Pravidelně mezi sebou pořádáme dobročinné
sbírky, dary předáváme charitativním organizacím nebo dětským
domovům.