Zápas závisí na kuráži
05.02.2021 13:22
Zde bych chtěl, abyste nad něčím zauvažovali. Znamená to, že když vyhraje někdo zápas, že je silný? A je vítězení dobrou věcí? Je zaznamenáno, že velký samuraj Miyamoto Musashi bojoval přibližně v 60 ti zápasech (z jeho pohledu) bez prohry. Není to jednostranný pohled posuzovat jen podle výher? Musí existovat i perspektiva prohrávajícího, stejně jako vítěze. Nedá se pochopit, že ve světě Yakuzy existují bossové jako Eigoro z Omaeda, kteří byli respektováni pro svou důstojnost a nikdy nemuseli bojovat, aby dokázali svou sílu. Když o tom přemýšlíte, můžete dospět k tomu, jak mnoho z legendárních bojovníků světa vstoupilo na jeviště bojového mistra. Myslím, že existovali lidé, kteří nikdy nezápasili, ale zanechali svůj otisk jako mistři. Jednou jsem dostal dopies od Takamatsu Senseie na toto téma.
Jedenáctého jsem Vás sledoval v televizi. Bylo to trochu jiné, ale přesto však dobře vykonáno. Kuráž je jedno z hlavních pro lidské bytí. Další den přišel pan A. a já jsem mu řekl, „ Není to přehánění, když řeknu, že jsem učil více než několik tisíc mužů. Mezi všemi z nich není nikdo, kdo má tolik kuráže, jako pan Hatsumi. Dokáže předvést jakoukoli techniku díky své kuráži.“ S mým malým stupněm kuráže jsem nikdy neprohrál žádný z těch pár desítek zápasů nebo žádný zápas s opravdovými meči.
Dnes přišel pan B a strávil noc v domě pana C. Slyšel jsem od pana C kritiku na Vaši hádku s D senseiem a dalšími záležitostmi. Myslím si, že D sensei a E sensei jsou Vám oba nadřazení v jednom či více bodech. Ale vy jste všem nadřazen v jednom bodě jako bojový umělec: Vašem duchu. Jednotlivec může být nazýván pravým mistrem, pouze pokud je jeho duch mimořádný. Jako starý muž už nemám sílu, ale se svým mimořádným duchem mohu učinit smělý výrok, že dokážu porazit kohokoli, koho mi vyberete.
Rozloučil jsem se s nimi slovy, je to duch, co se počítá.
Ten, kdo směřuje k tomu, stát se mistrem bojových umění roste s kuráží a získává sílu pomocí kuráže. Během patnácti let výuky od Takamatsu Senseie mě ani jednou nenadával. Pokud jsem udělal chybu v televizi při mém vystoupení, řekl „Já jsem ten, kdo tě to naučil, je to moje chyba. Tohle je způsob, jakým to mělo být provedeno.“ Poté mi ukázal správný způsob provedení. Myslím, že to byl respekt Takamatsu Senseie k Bohu, co ho učinilo učit ve stejném stylu jako Bůh: bez nadávání.