Uvědomění
Uvědomění
V mládí jsem slýchával různé představitele, jak ve svých projevech kladli důraz na „uvědomělost“ při plnění úkolů. Ale v těch dobách měl tento pojem jiný význam a byl používán v jiných souvislostech, které nebudu v tomto článku vysvětlovat. Chtěl bych se dotknout jen části širokého rozměru, kteřý zmíněný výraz nabízí.
Uvědomění nebo uvědomování kladu ve svém osobním žebříčku hodnot na přední místo a zcela určitě před pojmy jakými jsou např. chápat či rozumět. V životě nemusíme vždy nutně chápat a rozumět tomu, proč činíme to, anebo ono a proč je něco tak jak je a ne jinak, jak my potřebujeme. Vždy je však velmi důležité, jestli dokážeme cítit, tedy si uvědomovat, co je v dané chvíli správné a jestli si dokážeme uvědomit i následné souvislosti našeho konání. To znamená, jestli vidíme, jak se naše činy odrazí v našem budoucím životě a jak ovlivní životy druhých.
Jednoho dne jsme s Martinem Žipajem a seděli u kávy s naším učitelem Lubošem Pokorným, který nám vysvětloval, co nás právě čeká, když jsme se po složení zkoušky na 5. dan stali učiteli. Spíš z legrace jsem k tomu podotkl, že nevím, jestli dokážu unést tolik důvěry. Luboš se na mě podíval s laskavým úsměvem a řekl: „Jiří, to není důvěra, ale zodpovědnost.“ Následně jsem si uvědomil, že je vlastně všechno jinak, a to nepochybně ovlivnilo i mé nazírání na techniky a učení, které mi můj učitel předává. Nyní si zcela jasně uvědomuji, že to, co vidíme, nemusí být vždy takové, jaké se na první pohled jeví.
Rád bych ostatní studenty upozornil především na fakt, že to, co člověka vždy brzdí, je jeho úporná snaha všechno pochopit a nějak vysvětlit. Snaha dát čemukoli jasný rozměr a znát přesně důvody, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Nejvíce osvobozující je uvědomění si, že nelze vysvětlit nevysvětlitelné, ani pochopit nepochopitelné. Nelze dát rozměr něčemu, co nemá žádné hranice a nelze ohraničit nekonečný prostor. Důležité je jen odvážně kráčet vstřict nepoznané budoucnosti s pevnou vírou a čistým srdcem bez osobní touhy cokoli uskutečnit. Pak se věci stanou právě tak, jak se mají stát, i když nejsou řízeny lidskou vůlí.
Jirka
Shidoshi 2 /2003