Učte se jeden od druhého
Dříve, když jsem ještě neznal ninjutsu, jsem se zajímal o různá, v té době dostupná bojová umění. Tréninky probíhaly asi takto – trenér oznámil, že si procvičíme katu X, a začali jsme na počítání dělat nějaké techniky. Takhle nějak to vypadalo 99% tréninků. V Bujinkan dojo se mi líbí způsob výuky právě proto, že zde nikdo nikoho neomezuje a dává možnost přirozenému vývoji jednotlivce. Každý jsme jiný a máme rozdílné pocity a vnímání, prostě každý jsme originál na tomto světě. Když vás bude pořád někdo někam tlačit a omezovat, nikdy se svobodně neprojeví vaše osobnost a originalita, která, aniž jste to sami schopni posoudit, může velmi pomoci lidem okolo vás. Bylo několik momentů, kdy jsem si to uvědomil, a jedním je i rozhovor se Shidoshi Martinem Morcínkem.
Při tréninku na Ninja Festivalu v Dešenicích jsem si povšiml Martinova Taijutsu a jak reagoval na techniky, které na něm dělal Luboš Pokorný. Přišlo mi, jakoby reagoval na skutečnost a ne na to, „co by možná mohlo nastat.“ Pro mé oči to vypadalo, jako když má veškeré myšlenky uspořádané a neovlivňuje ho jeho ego. Cítil jsem, že mu to musím říct. Vylíčil jsem Marťovi zcela upřímně své pocity a on mi odpověděl, že je zvláštní, že to tak vypadá a že by si sám přál, aby to jen tak nevypadalo, ale aby to tak skutečně bylo a cítil to tak i on sám. Druhý den jsem si uvědomil, jak jsme jeden pro druhého důležití. Jak důležité je upřímně a s dobrým srdcem sudovat a vnímat nejen lidi, ale i vše okolo sebe a umět se z toho poučit a posunout se díky tomu na své cestě.
Je třeba vnímat, jak lidi vypadají a jak to opravdu cítí. Díky tomu se podaří i vám podívat se hlouběji do sebe a pochopit některé nedostatky a pozitiva. Jsme jeden pro druhého důležití.
Milan Turek
Shidoshi 4/2004