Cítím, že nejsem dobrý
Cítím, že nejsem dobrý
Je zajímavé hovořit se studenty o jejich osobním pohledu na jejich vývoj v bojovém umění. Někteří cítí, že postupují snadno, zatímco ostatní mají sklony se podhodnocovat. Jsou přesvědčení, že nepostupují vpřed, že jsou daleko za ostatními studenty na jejich stupni. Ale skutečně tento pohled doopravdy odráží realitu?
Vývoj jednotlivce v bojovém umění není matematický. V bojových uměních nemůžete vyčíslit dovednosti a schopnosti studenta. Samozřejmě můžete spočítat počet kat, které zná nebo počet technik, které shromáždil, ale to nemá co dělat se skutečnou bojovou dovedností. Pozor, mluvím zde o budo, ne o nekonečném kopírování techniky, kterou nás učitel naučil. Chci tak eliminovat od začátku vše, co je robotické a pouze kopií pohybů učitele. Mluvím o dovednosti, která se vyvíjí ve studentovi tak, aby se uměl bránit efektivně a v reálné situaci.
První chybou je porovnávat jiné studenty ve skupině. Vypadají lépe než my, předvádějí techniku s lehkostí, že nám to dává pocit, že vlastně pro tohle nejsme stvořeni. Osobám, které nemají dovednost vidět cvičící více do hloubky, to může tak připadat. Pokud ale půjdeme do hloubky, závěry mohou být jiné. Mnoho studentů může vypadat, že předvádějí techniku s lehkostí. Ale jak se říká, ďábel je skrytý v detailech.
Za léta jsem se naučil, že často student, který vypadal, že má nejvíce problémů, se zastavoval na těchto malých detailech. Tyto malé rozdíly v úhlu pohledu, které tvoří veškerý rozdíl, esenciální vzdálenosti, které nám dovolují se vyhnout čepeli nebo tento cit, který nás vede k tomu si myslet, že ho nemáme a že jsme vedle. Tyto pochyby nám zabraňují v postupu, dokud nepochopíme, jak to doopravdy pracuje. V mnoha případech, ten kdo vypadá, že předvádí techniku snadno, se nestará o její parametry. Nalézá pouze rozkoš v předvádění techniky, bez toho aby se styděl za nahromaděné chyby. Pohyb tímto způsobem, bez obav o přesnost svých pohybů, vyzařuje auru sebevědomí. A co je důležité, užívá si potěšení z předvádění techniky.
Druhá chyba, kterou dělají někteří studenti, je, že se nechají odradit tímto zdáním při pohledu na ostatní cvičící s lehkostí. Obecně, v budo, ten kdo se časem zhoršuje, je tím, kdo musí vyvinout úsilí, kterým musí překonat tyto komplexy méněcennosti. Pracovat tvrdě na pochopení ďábelských malých detailů a tak se dostat k lepšímu zvládnutí těchto technik.
V obou případech se studenti naučí postupovat. Ti, pro které to vypadá snadné, časem vyleští svůj materiál, vyplní slabosti v základech svého budo, které nasbírali. Pro ty, co měli pocit, že na to nemají, si uvědomí, že jakmile zvládli spolehlivé základy, se kterými se poprali, stanou se efektivními. Vše je jen otázkou trpělivosti.
Bernard Gregoire
Yushuu shihan Bujinkan Quebec