Příběh Sasuke Sarutobi
Mistři bojových umění, včetně ninjů, odcházeli běžně do ústraní v horách kvůli tréninku. Toto období bylo považováno za absolutně zásadní.
Obvykle si představíme horské ústraní, jako místo daleko od lidských příbytků, což nebyl v případě ninjů úplně nezbytné. Toto ústraní musí být tam, kde student může žít ve skrytu, ale zároveň se může uživit. Pokud existuje cesta do jeho úkrytu, bude snadno nalezen, ale musí být poblíž vodního zdroje. Proto musí najít málo frekventované místo; nejvhodněji poblíže vesnice. Yamagomori, což znamená horské ústraní v Japonštině, může být vyjádřeno také jako yamagakure, žít tajně bez nebezpečí ze zasažení šípem.
Sasuke Sarutobi, jeden z hrdinů ninjutsu, byl stvořen v literatuře Tachikawa na konci období Meiji.Do těchto časů byl obecný pohled na ninjutsu spojený s černým uměním, čarodějnictvím, magií, hobgobliny, lupiči a vrahy. Sasuke byl nezbedný chlapec. Knihy ho popisují jako nevinné děcko se silným smyslem pro spravedlnost. V příbězích byla velká důležitost pokládána na humor s opravdovým bojem až na druhém místě.
Jednoho dne si Sasuke řekl pro sebe, „Už je mi deset let, už pro mě není přínosem cvičit yatto (forma Kiai-duchovní výkřik) s opicemi a jeleny. Budu následovat rady svého otce a hledat mistra šermíře, který by mě učil. Půjdu do Okunoin v průsmyku Torie požádat bohy, aby mi dali dobrého mistra.“
Když Sasuke dorazil do Okunoin začal si hrát mezi stromy raději než cvičit yatto. Když ho to přestalo bavit s holí, začal zápasit s velkým stromem a snažil se ho zlomit. V tom zaslechl, jak se mu někdo směje. Sasuke zvolal „Hej, kdo jsi? Já se tu snažím soustředit na šerm. Neopovažuj se mi vysmívat. Vyjdi ven nebo ti to nezapomenu.“ Jak se díval kolem, uviděl starého muže s dlouhými vlasy staženými na zátylku usmívajícího se na něj. Mužovy vlasy byly bíle jako sníh. Sasuke se zeptal „To ty ses mi smál starý muži, není to pravda?“
Starý muž odpověděl, „Ano to jsem byl já.“
Sasuke se ho znovu zeptal naštvaně, „Proč ses mi smál? Odpověz mi, pokud nebudeš mít dobrý důvod, nikdy ti to nezapomenu, i když jsi starý muž.“
Starý muž se zasmál a řekl, „Dobře, Sasuke, ty jsi cvičil se stromem, to je ale jakoby jsi cvičil s mrtvým protivníkem, nemůžeš zlepšit svůj šerm tímto způsobem. Chceš se naučit šermovat tak moc?“
Toto byla doba občanských válek a pouze pár lidí se dožilo vysokého věku. Proto si Sasuke uvědomil, že starý učitel šermu musí být jistě mistrem bojových umění.
Sasuke řekl, „Starý muži, jste mistrem bojových umění? Chci se naučit tajemstvím bojových umění.“
„Co bys pak s nimi chtěl dělat, až se je naučíš?“
„Budu silným šermířem a získám slávu a čest.“
„Skvělé. Jak obdivuhodný cíl pro ještě chlapce! Dobře, dám ti lekci pro zvážení tvého zápalu a odhodlání. „
Sasuke padl tváří k zemi před starým mužem a děkoval mu. Poté Sasuke zaútočil mečem na starého muže. Nicméně on zmizel. Sasuke se rozhlížel nervózně kolem. V tu chvíli byl nečekaně podražen útokem zezadu a rozplácl se přímo na obličej. Starý muž se náhle objevil před Sasukem s úsměvem.
Starý muž učil Sasukeho po další tři roky. Zkoušel ho naučit godan nebo tajemství pátého stupně se slovy, „Copak nemáš oči na temeni hlavy? Jak jsi hendikepovaný!“
„Budeš prohrávat, dokud se nenaučíš jak bránit své slabiny, i když budeš znát slabiny svých protivníků. Tajemství obrany v bojových uměních je vždy zůstat ostražitý.“
„Dokud neznáte své vlastní slabiny, nikdy si nemůžete být jistí, že slabiny vašich protivníků nejsou jen návnada.“
Jako přídavek k ankokutoshijutsu, technikám pro vidění v temnotě, se Sasuke naučil poslouchat plíživé kroky přibližující se ze vzdálenosti třiceti metrů.
Jednoho dne starý muž předal svitek Sasukemu a řekl mu, “Dobře, Sasuke, tohle je můj dárek na rozloučenou, pravidla ninjutsu. Nes ho s sebou životem a chovej se prozíravě. Pokud se dostaneš do boje s ostatními nebo potkáš hrdiny a velké muže, nikdy nebudeš poražen, pokud pochopíš, co je zapsáno v tomto svitku.“
Když dal starý muž svitek Sasukemu, poprvé odhalil své jméno jako Hakuunsai Tozawa a pak zmizel.
Můj svitek je darem od Takamatsu Senseie. Jak šel čas, mohl jsem lépe porozumět jeho tajemstvím. Pět, deset, třicet let uplynulo od doby, kdy jsem ho poprvé četl a teď konečně vidím jeho velký význam skrytý uvnitř. Jinými slovy, nalezl jsem nekonečná tajemství skrytá mezi řádky. Pokud by kdokoli odcizil svitek, byl by pro něj nepoužitelným, protože pouze ten se zkušenostmi a osvícením v něm může číst a rozumět mu.