Nezabývejte se stupni ostatních, nekritizujte druhé, ale sebe
Nezabývejte se stupni ostatních, nekritizujte druhé, ale sebe
Poslední dobou se setkávám s některými lidmi, kteří se stále více uchylují k ohodnocování ostatních, ke kritice lidí kolem sebe. Nezřídka neváhají kritizovat i člověka, jež studuje daleko déle než oni a má o hodně vyšší technický stupeň. Pak také pozoruji u některých studentů tendenci okouzlení jinou osobou, jejíž názory nebo výsledky pak berou jako bernou minci. Může také dojít k souhře obou věcí – dotyčný kritizuje lidi kolem sebe, protože to dělá i ten jeho idol.
Jako asi každý, i já jsem si prošel různými stádii ne nepodobnými tomu, co jsem psal výše. Během studia přijdou různé názorové i náladové kotrmelce, nastane doba, kdy třeba máte chuť se vším praštit. Pak se zase necháte okouzlit tím, co jste do té doby neviděli a máte tendenci opustit dosavadní cestu. Pokud vydržíte a máte minimální vědomost, kolik je 1+1, tak veškeré výkyvy nakonec přečkáte a uvědomíte si, že nemá cenu skákat z jednoho na druhé.
Vždy je potřeba znát více pravd, více pohledů na jednu věc, abyste mohli vytvořit svou pravdu, svůj názor. Stane se totiž, že se třeba necháte příliš ovlivnit myšlenkami jednoho člověka, které vám budou připadat jako jediné správné. Pak ale potkáte jinou stejně silnou osobnost a zjistíte, že i jeho přístup není špatný, přestože jde jinou cestou. Pokud si to uvědomíte, jste na cestě k „dospělosti“ v dané oblasti, přestanete kopírovat názory, ale začnete hledat vlastní cestu.
Z těchto důvodů se i kritika jiné osoby jeví jako unáhlený čin rádoby dospívajícího dítěte, které si myslí, že spolklo všechnu moudrost světa. Bez pochopení veškerých souvislostí není možné vykonávat zodpovědné soudy nad činy nebo myšlenkami jiných bytostí. i když je nemožné takového stavu dosáhnout u kohokoliv jiného, než jsme my sami, snažme se alespoň o co největší přiblížení se k „pravdě,“ než ji vyřkneme. Naopak sebe samé můžeme soudit neustále.
Mirek