Bujinkan jako cizí jazyk
Když chcete studovat Bujinkan, měli byste se chovat, jako když v cizí zemi studujete cizí jazyk. Nezřídka se setkávám se začátečníky, kteří přijdou do naší školy, ale chtějí nám vnucovat svoje znalosti. Nebo si myslí, že mohou posuzovat věci a události v Bujinkanu svýma očima, jakoby hned všemu rozuměli.
Když cizinec přijede do cizí země, většinou nerozumí ani jazyku, ani kultuře, ani společenským zvyklostem daného národa. Pokud se chce naučit řeč, nesnaží se mluvit vlastním jazykem, ani nečeká, že bude rozumět všemu hned druhý den. Prostě sleduje okolí, zachytává slovíčka, a každý drobný detail okamžitě používá. Není třeba čekat, až dostane diplom z vysoké školy, když potřebuje chleba, stačí na to pár slov. Zpočátku je to kostrbaté, ale smyslu je již rozumět. Cílem není umět tisíc slovíček, ale umět mluvit a psát, poslouchat a číst. Slovíčka jsou velice důležitá, ale pokud se nebudou používat, skládat z nich věty, nejsou k ničemu. Nicméně je potřeba jimi začít.
Čím více jste v kontaktu s těmi, kdo již daným jazykem mluví, tím větší pokroky děláte. A někdy stačí jen naslouchat.
A nezapomeňte – jazyk se dá naučit spisovně i nespisovně, případně i bulvárně. Záleží jen na tom, od koho se učíte. A jsou lidé, kteří dovedou používat jazyk mistrovsky, ať už píší romány, nebo básně, nebo právnické statě. Jazyk lze používat přesně technicky, nebo i volně literárně. Záleží jen, co je vlastní vašemu duchu.
Bujinkan je pro lidi cizím jazykem, a pro většinu z nich také zůstane. Naučit se jím vládnout zcela přirozeně, vyžaduje velkou dávku trpělivosti, snahy a zájmu. Kdo se ho chce naučit, musí se přizpůsobit, pozorovat, vnímat a postupně aplikovat… A nemá smysl se hned od začátku ptát: „Co se stane, když řeknu to a to?“ Vždy existuje nějaká odpověď, ale jak to máme vysvětlit, když ještě nerozumíte naší řeči?
Mirek
Shidoshi 1 / 2003