Útok
ÚTOK
Jan Kašpar
Útoky by neměl být agresivní, stejně jako obrana. Ať jste v pozici obránce nebo útočníka, to nehraje roli. Necháte-li se ovládnout agresivitou, ztrácíte kontrolu a takto můžete ztratit svůj život. Jakmile vaší duši ovládne agrese, je to, jakoby se vás zmocnila zloba a nenávist.
Začínám psát. Vzápětí přemýšlím o tom, jestli se bude, to co píši, lidem líbit. Myslím na to, jestli není důležitější spíše něco předat, než to, jak to vypadá. Dochází mi, že stejné je to s tréninkem. Asi bych měl k psaní přistupovat jako k tréninku. Tak jako mě napadají slova a věty, tak přichází útok a různě se mění jeho myšlenka a síla. Myslím, že je důležité pochopit podstatu útoku. Co vlastně je, jak ho vycítit, jak mu čelit. Útok je myšlenka.
Základ či princip techniky se procvičuje z nějakého Kamae. U jiných bojových umění se procvičují techniky způsobem: „Když vás někdo uchopí, vezmete jeho ruku a otočíte ji takto.“ To je vše. Nikdo vám neřekne, že vás může napadnout silnější soupeř nebo hned několik najednou. Nedozvíte se nic o načasování, vzdálenosti, prostoru, atd. Většinou je vám řečeno, že musíte být lepší, rychlejší, silnější. Taková je moje zkušenost. Reagovat na to, co vidí vaše oči, je pozdě. Podstatou je zastavit myšlenku.
Když se podívám na základ z hlediska funkčnosti, asi by stačilo pevné a silné kamae a odoláte každému útoku. Jenže, co si počít s tím, když následují kopy a údery. Něco je potřeba změnit. Myslím, že tou změnou je právě hledání přirozeného, sobě vlastního pohybu.
Před časem jsem si na sobě všiml, že někdy procvičuji nějaký základ, ve snaze udělat dobré kamae se v něm spíše zabedním, neschopen dalšího pohybu. Co teď, když bude útok pokračovat? Asi je potřeba změnit přístup. Aby obrana fungovala tak, jako se cvičí v Kihon, musel by každý člověk na světě zaútočit stejně. To ale není možné. Základy nás učí, jak funguje naše tělo, jak se ohýbají klouby, jak používat těžiště, jak použít svaly atd.
Pokud vás útočník uchopí nebo rovnou udeří, nezůstanete stát na místě. Skoro jistě vás protivník zasáhne, přesto se prostě ale nějak pohnete. A kamae je na světě. Nikdy nebude takové jako na tréninku, ale o to vůbec nejde. Právě tohle je přirozený výsledek.
Možná by pohyb měl být takový, jaká je jedna z myšlenek Kukishinden Ryu a tou je hra. Prostě jen pohyb bez myšlenky na výsledek. Jak říká Soke, buďte jako děti, ty neví, co je majetek, peníze, starosti. S takto nezatíženou myslí bude vaše srdce klidné a můžete žít opravdu svobodně.
Shidoshi 7-2007