Miru me wo sodateru-vychovat si oči, které vidí
11.10.2019 10:34
Miru me wo sodateru
Před dost dlouhou dobou jsem zjistila, že když se na tréninku dívám na učitele, jak předvádí nějakou techniku, vidím něco úplně jiného, než učitel ve skutečnosti ukazuje. Někomu to možná přijde divné, protože co vidím, to přece vidím, zas tak krátkozraká nejsem, tak přeci musím vidět přesně to, co se učitel snaží ukázat.
K mému značnému z neklidnění tomu ale tak ení. Koukám, až mi lezou oči z důlků, a nevidím nic. Lépe řečeno, vidím něco, co není skutečné, a interpretuji si to po svém, tudíž úplně jinak. Nebo něco vidím, ale nevím co. Podotýkám, že jezdím do Japonska pravidelně od roku 1998, což je poměrně dlouhá doba.
Člověk na tréninku se Sokem často nevěří svým očím, ale to je ta lepší varianta. Kdo přijede do Japonska (a nemusí o být poprvé ani popáté) a svým očím věří, dělá velikou chybu. Všichni hledíme na svět skrz optiku zkreslenou vlastním egem. Asi jste už také potkali nějakého studenta, kterému je po pouhém týdnu v Japonsku všechno jasné a neodpustí si své postřehy vykládat všem na všechny strany. Nesmyslů a bajek všeho druhu koluje mezi studenty nespočet.
Doporučila bych se vší skromností všem podobným mluvkům, aby trochu ubrali plyn a zamysleli se nad tím, jestli se věci nakonec nemají trochu jinak. Protože věci se jinak mají. Dovolila bych si uvést malý příklad, co tím myslím. Učitel ukazuje techniku a já se svým osmým kyu vidím: aha, tady ho chytil, potáhnul ho sem za ruku, zkroutil mu ji, tady mu podkopnul nohy. Jo!, to je přeci Omote gyaku, to znám… O několik let později s prvním danem vidím, že si učitel počkal, až ho útočník už už chytil, a pak ho vyvedl z rovnováhy, stoupl si tak, že se útočníkova ruka přirozeně bez použití nátlaku zkroutí, a nakonec si stoupl za něj, čímž ho shodil na zem. Nyní opět po pár letech nevidím nic. Žádný úmysl, žádný náznak, jen nepostřehnutelný pohyb, kterým Soke zastaví útočníkovo srdce. Ale dávno tuším, že pohyb to vlastně není, ale něco uvnitř, které někde v nás spí a které někteří z nás dovedou probudit.
Co uvidím na pět let, za deset?
Prosím učte se nejdříve, jak se dívat. Učte se „vychovat si oči, které vidí“ (japonsky Miru me wo sodateru). Je to dlouholetý proces, díky kterému snad dokážete proniknout pod povrch věcí. Kdo nemá oči, které vidí, vždycky zůstane slepý. Soke nám neřekne, jak a na co se máme dívat. Jeho učení je skryté. Je jen na nás, kolik z něj dovedeme „uvidět.“ Po více než třech letech života strávených tréninkem u Sokeho v Japonsku si troufám říci, že nemám nejmenší tušení o tom, co Soke vlastně učí.
Lenka
Shidoshi 6/2006