Přirozenost v chování, v boji, v srdci
Přirozenost v chování, v boji, v srdci
Pavel Vondrovic
Když denně potkávám lidi kolem sebe a mám možnost s nimi hovořit o jejich starostech i obyčejných věcech, poznávám, jaký kdo je. Lze to do jisté míry poznat i z toho, co má na sobě, jak se pohybuje, dokonce i z toho, když nic neříká, se dá něco poznat.
Lidé se oblékají podle svého rozpoložení a jednají podle nálady. Někdy zkuste pozorovat lidi kolem sebe. Často přemýšlím nad větou svého učitele: „Stačí mi pozorovat studenta cvičit Sanshin no kata a vidím, jaký je.“ Bylo to při rozhovoru o zkouškách na technické stupně kyu.
Silní lidé a lidé úspěšní v bojových sportech dávají často najevo svoji převahu nad ostatními, aby získali respekt a uznání ve společnosti. Tím se nevědomky stávají velice zranitelní. Je to něco, na co se můžete připravit a naučit. Stejně jako studuje u videa boxer svého soka.
Přirozenost v boji
Spousta lidí se uzamyká do studia pouze technik a jejich funkčnosti. Na tréninku tím může získat dojem, že to vše funguje správně, tak jak má, a skutečně jeho techniky budou excelentní. Ve skutečnosti však musíte jít dál, mnohem dál za techniky. Vložit do nich svoji přirozenost pohybu a přirozenost myšlení. Nezabývat se technikami a vše jakoby nechat na samotném tělu. Přestat přemýšlet a nechat jednat srdce.
Lidé cvičící „tělesná cvičení“ jsou ve skutečnosti také velice zranitelní. Možná více než kdyby nic necvičili a nechali vše na přirozeném jednání. Člověk zkušený z ulice nebude přemýšlet nad účinností úderu a prostě „jen“ udeří. Zato účelně. A nebudete mít druhou šanci si naplánovat obranu jinak.
Přirozenost srdce
Jsem si zcela jist, že není třeba mít spoustu peněz a drahé auto. Není nutné být silný a mít ve společnosti uznání. Je třeba mít silné srdce. Je to nejzranitelnější a nejslabší místo člověka. Je těžké to vnímat, pokud je člověk zdravý a plný síly.
Snažím se vnímat dění kolem sebe jako přirozený a nezvratný běh a mnoho věcí, ať už se stanou mým přičiněním, nebo prostě proběhnou kolem, tak prostě mají být. Je to jako na tréninku, kdy cítíte absolutní přirozenost ve vývoji techniky, až to připadá, že to ani jinak být nemohlo, že co se stalo, tak prostě mělo být.
Pavel
Přepis článku z časopisu Shidoshi 6/2006